O nás

 Jak to všechno začalo...

Na jaře roku 2003 se naše rodina plánovaně přestěhovala do rodinného domu. Zhruba dva roky před tím jsme se všichni shodli na tom, že si do nového domova pořídíme čtyřnohého kamaráda. Začali jsme proto přemýšlet o tom, jaké plemeno bude pro naši rodinu to pravé. Jasnou indicií hned od začátku bylo to, že se bude jednat o větší plemeno. Hledali jsme tedy informace o vlastnostech a potřebách psů různých větších plemen na internetu a v knížkách. Stále to ale nebylo ono, nemohli jsme se všichni shodnout.

Zlom nastal až tehdy, když jsme dceři koupili k vánocům knížku Encyklopedie psů, abychom si z ní společně už konečně toho vytouženého pejska vybrali. Vzpomínám si přesně na to, když jsme listovali a narazili na stránku švýcarských salašnických psů. Když jsme uviděli fotku velkého švýcarského salašnického psa, tak nás ohromila. Ta nádherná svalnatá stavba těla, široký hrudník, dominantní hlava a krásné tricolor zbarvení. Přečetli jsme si povahové vlastnosti , informace o výchově, společenskou charakteristiku a věděli, že jsme našli to, co jsme celou tu dobu hledali. Pro další informace ohledně tohoto plemene jsme si koupili odbornou publikaci o švýcarských salašnických psech, kde je rozepsané to, jak o ně správně pečovat a porozumět jim. Tento rádce je nepostradatelný pro všechny, kdo chtějí o svého salašnického psa správně pečovat a dobře mu porozumět. Začali jsme také jezdit na výstavy, kde jsme konečně toto plemeno viděli naživo. Byl to pro nás ohromný zážitek, který nás ještě více podpořil v tom našem rozhodnutí. Tam jsme se také zkontaktovali s chovateli těchto plemen, kterých jsme se vyptávali na různé informace o chovu a o možnosti pořídit si štěněte.

V té době ale byl velký problém u nás štěňátko velkého švýcara sehnat. V naší republice ještě nebylo tolik chovných stanic, proto se často muselo pro toto plemeno do zahraničí. Když jsme si tedy nemohli štěňátko pořídit u nás, tak jsem to zkusili na Slovensku. V chovné stanici Balihara ranch zrovna za nějaký týden očekávali narození štěňátek a bylo pro nás velkým štěstím, že se jednalo o vícečetný vrh. Díky tomu se dostalo i nás a začala tak láska na celý život.

Vzpomínám si přesně na ten den, kdy jsme si vytouženou fenečku, která se jmenovala Sweet Sussie from Balihara ranch, dovezli ze Slovenska domů. Bylo to 11.10.2003 a dodnes mám schovaný zápisník, kam jsem si zapisovala údaje o jejím prospívání.

Přesvědčili jsme se o tom, že toto plemeno je ideálním rodinným psem, který má mírnou a laskavou povahu, a je tělesně i duševně čilým a učenlivým psem. Vyzařuje z něj jistota a rozvážný klid. Je to plemeno inteligentní, přátelské, ostražité, spolehlivé, ochranitelské, vyrovnané, společenské a opravdu štěká jen tehdy, když je to potřeba. Má rádo děti a nemá lovecký instinkt. Vychází dobře s ostatními psy a domácími zvířaty. Je to věrný člen rodiny, který se drží u domu, i když není oplocený.

Pokud se rozhodnete pro štěňátko velkého švýcarského salašnického psa, tak podle čeho se můžete orientovat při jeho výběru?

Jsou určité informace, které vám mohou výběr štěňátka usnadnit:

1) Rodokmenová hodnota - je to údaj, který vyjadřuje kvalitu předků uvedených v průkaze původu daného jedince. Rodokmenová hodnota je jeden z mála ukazatelů, který lze zjistit při odběru štěněte. Rodokmen psa má podle předpisů obsahovat minimálně tři generace předků a u většiny předků je napsáno i výstavní hodnocení, bonitační kód nebo výsledky vyšetření dysplazie kloubů.

2) Chovná hodnota - ta vychází z hodnocení exteriéru a eventuálně i povahy. Je to velmi důležitý údaj o rodičích i předcích při výběru štěněte. Chovatel, který chce odchovávat kvalitní štěňata, musí brát chovnou hodnotu rodičů vždy v úvahu, ale nesmí ji přeceňovat. V klubu švýcarských salašnických psů (KŠSP) je posouzení chovné hodnoty přehledné a tím pádem i jednoduché, protože u těchto plemen je podmínkou, pro zařazení do chovu, úspěšná bonitace. Předmětem hodnocení bonitace je posouzení exteriéru, povahových vlastností a zdraví - např. výsledky vyhodnocení RTG/DKK,DLK,OCD. Výsledkem tohoto posouzení je vytvoření bonitačního kódu a rozhodnutí, zda je pes či fena chovný(á) či nechovný(á). Bonitace je tedy pro mladého psího jedince z části výstavou a částečně zkouškou. Rozdíl oproti výstavě je v tom, že není posuzován exteriér psů navzájem, ale striktně se hodnotí zvíře dle daného standardu plemene. O to důležitější je verdikt bonitační komise, zaznamenaný v bonitační kartě a zhodnocený do bonitačního kódu. Bonitačním kódem rozumíme zapsání předností, ale hlavně vad posuzovaného jedince pomocí předepsané tabulky. Bonitační kód je proto velmi důležitým a významným faktorem pro získání informací o daném jedinci, dále také pro využití zvířat v chovu  a rozhoduje zároveň o vhodnosti spojení s budoucím potencionálním partnerem.